Druhý příběh umožňuje nahlédnout do fungování složitého společenství buněk, kterým je organismus každého z nás. Vznikáme z jedné buňky, zygoty, během splynutí mateřského vajíčka a otcovské spermie. S nárůstem reprodukčních problémů v lidské populaci je vítána možnost zahájení života s využitím asistované reprodukce. Technika in vitro fertilizace si zasloužila Nobelovu cenu v roce 2012. Jak ale z jedné buňky dosáhnout 1014, což je odhad počtu buněk dospělého člověka? Mnohonásobné dělení musí být přísně řízeno, a to v tzv. buněčném cyklu. Regulace buněčného cyklu funguje v nadsázce jako auto. Zařazení správného stupně ve správný čas umožňuje bezchybný běh motoru, který jistí fungující brzdy.
Důležité jsou dva kontrolní body, ověřující připravenost na dělení a bezchybný průběh kopírování DNA. Pokud buňka nevyhoví kontrole, musí zaniknout.
Jak se ale vzniklé buňky organizují do tkání a orgánů? Za objev genetického řízení embryonálního vývoje byla udělena Nobelova cena v roce 1995. Důležitost mezibuněčné komunikace pro správný vývoj a funkce organismu však byla oceněna již v roce 1935. Pro organismus je důležitý nejenom počet buněk, ale také jejich specializace, kterou buňky získávají procesem diferenciace. K principu vysílání buněčných signálů přispěla i práce nobelistů z roku 2013, kteří se věnovali transportním systémům buněk. Další oceněnou oblastí byly odpovědi na otázky, jak se buňky v organismu poznají, resp. jak pozná imunitní systém, které buňky jsou naše a které cizí. A jak se na tkáně a orgány v akci podívat? Jednou z možností je magnetická rezonance, jejíž využití v medicíně v roce 2003 získalo Nobelovu cenu.